Přeskočit na obsah 
Získat sílu k tomu, abychom realizovali svoje nápady, cíle, sny nebo jen vyjádřili svůj názor, není jednoduché. Jedna z největších překážek je naše okolí. Tedy „co si o mně kdo pomyslí“, pokud udělám nebo jen vyjádřím to, co chci já. Tento strach bývá tak silný, že se raději pasujeme na konformní ovečky a lidově řečeno „jdeme s davem“.
Jen si představme, jak by bylo jednoduché zkusit se naučit na housle nebo vyjádřit svou představu ideálního života, pokud by kolem nás nebyli žádní lidé. A pokud to uděláme, tak se většinou dočkáme následujících komentářů: „To už nemá cenu, měl si začít jako dítě…“, „Haha ty blázne, to není možné…“, „Drž se na zemi, ať nespadneš…“. A pak nás svazuje pocit, že pokud to opravdu nezvládneme, dočkáme se krásného „já ti to říkal!“.
Paráda co? Jen málokdo vás podpoří „držím ti palce“ nebo „máš na to“. Někteří se vás budou chtít ochránit a někteří neradi vidí, že skáčete výše než oni. Znamená to snad, že pokud máte nápad vykrást banku, máte to udělat? Naše osobní hodnoty, hodnoty našich rodin, pracovní hodnoty a hodnoty společenské, to je to, co nám pomáhá se rozhodnout. Jen ať se nepodvedeme, že strach z toho co si o nás kdo pomyslí, je jen naše hodnota, kterou uplatňujeme. To by bylo smutné.
Jen obchodní profese je plná překonávání těchto obav, kdy je nutné oslovit zákazníka nebo zavolat na „studený“ kontakt. Také začít podnikat znamená nepočítat s podporou okolí, spíše naopak „nech se zaměstnat jako normální lidé“.
Díky zmiňované inspiraci jsem se rozhodl jeden den strávit s nápisem na čele. Doporučená byla jen tečka, ale nápis mi přišel ještě lepší. Touto metodou lze tedy „trénovat“ své já. Moje předpoklady byly daleko horší než realita.
Abych se lépe pasoval do role „mám nápis na čele a je mi jedno, co si o tom myslíte“ začal jsem studenou sprchou. Nevím, zda to někdo z Vás zkoušel, ale opravdu studená sprcha Vám pomůže vystoupit z komfortní zóny velice jednoduše. Nápis jsem příznačně zvolil „Proč?“, tedy černým fixem na čelo, velký nápis.
Inu vyrazil jsem na parkoviště pro auto. Pár kolemjdoucích si mě ani nevšimlo, všichni někam pořád spěcháme. Mým prvním karambolem bylo uklouznutí na ledové ploše před parkovištěm, tedy zírající kolemjdoucí na potlučeného človíčka s nápisem na čele.
Abych to shrnul, tak nejhorší reakce byly od úzkého okolí. Jedna část doporučovala jiné metody a ta druhá komentovala: „To je k ničemu.“ Nutno poznamenat, že nikdo z nich neměl nápis na čele nebo něco podobného. Jeden kolega si dokonce myslel, že o nápisu vůbec nevím, že je to následek nějaké večerní párty.
Dokonce jsem během dne na nápis několikrát úplně zapomněl a rozmazal ho. Čekaly mě také formální schůzky. Na jedné mě majitel společnosti pochválil, že si to dokáže představit na seznamování se slečnami. V autě na červenou řidič zastavil a na zelenou se nerozjel. Vše tedy proběhlo hladce a jen 4 lidé za tento den se zeptali, co je to za nápis.
Věřte tedy, že realita je vždy lepší než naše představa a realizujme to, co opravdu realizovat chceme. Přeji Vám odvahu a držím palce, protože pokud opravdu chcete „Máte na to“.
Honza Laibl
