Abych byl přesný, tak samozřejmě finance hrají také určitou roli. Nicméně nejsou tím hlavním hnacím motorem, protože kdyby tomu tak bylo, každý by makal jako šroub. A tak to není. Ani u vás. Jaké jsou ty hlavní motivační prvky?
Za mě jsou to 3 motivy, který si možná jen neuvědomujeme, ale opravdu to tak máme. Můžete je využít jak u sebe, tak motivovat i svůj tým. První z bodů je společná mise a vize. Cesta, na kterou jsme se všichni vydali. Chceme společně něco realizovat a i samotná cesta k cíli je pro nás zajímavá. Ale musí mít vyšší princip! Nejenom pojďme teď všichni vydělat peníze, ale opravdu reálně na světě něco změňme nebo vytvořme.
Druhou motivací je pocit vítězství. Nejspíš vás hned napadne. „To znám. Těším se, až budu mít zase lepší výsledky než Franta.“ Ale takové vítězství nemám na mysli. Žádné soutěžení, ale naopak vítězství sám nad sebou. „Sám jsem něco dokázal, mám z toho nějaký pocit a rozhodně ho chci zopakovat!“ Možná to může být i v případě strachu. Měli jste z něčeho obavy, ale udělali jste to, překonali strach a následně vám přišel ten skvělý pocit, že jste to zvládli! A pro tento pocit chceme chodit častěji. I malé vítězství jako „Co jsem si naplánoval, to jsem i splnil.“ Toto vítězství je za mě mnohem víc než kolektivní soutěž.
Poslední významnou motivací je možnost osobního prostoru. Něco dělám pro nějakou společnost a jsou tam nějaká pravidla. Čím více budou pravidla užší, tím více mě to svazuje a já přicházím o svůj prostor volnosti. V tu chvíli se cítím pod tlakem, nechce se mi pracovat a kreativita upadá. Naopak pokud hraju tam, kde jsou pravidla hry rozvolněnější, mám větší prostor něco realizovat a větší kompetence, tak mě to motivuje. Mám pocit, že svůj život daleko více ovlivňuji. Že sám vytvářím hodnoty. Že nejsem jen jeden malý dělníček ve velkém mraveništi, který nic moc nedělá. Ale baví mě, že mám hodně věcí pod kontrolou.
Tyto 3 faktory jsou podle mě daleko zásadnější v motivaci než třeba peníze. Souhlasíte se mnou?
Přeji hodně motivace do dalších kroků
Honza Laibl