Přeskočit na obsah 
To jsou situace, se kterými se stále potkáváme. Každý den. V obchodě. V soukromém životě.
Na chvíli odbočím.
Jako první si musím uvědomit, že můj čas je můj život – z toho budeme v dnešní úvaze vycházet.
A náš čas jsou často i naše peníze. Nebo, jinak řečeno, je to hodnota, kterou v tom čase tvoříme.
Pokud se shodneme na tomto základním konceptu, představte si nyní dotaz na váš čas následovně. Někdo za vámi přichází a ptá se: “Dáš mi pět tisíc?”
Je asi jednodušší na takový dotaz odpovědět, že ne, to ti opravdu nedám.
“Dáš mi deset tisíc?”
To ti taky nedám. A proč ti je nedám? Je to proto, že najednou jsou pro mě peníze víc než můj život (= čas)? Je to naším neuvědoměním.
Neuvědoměním toho, že pokud po mně někdo chce můj čas, tak mi ho bere, chce po mně kus mého života. Pokud mu ho chci dát, tak mu ho dám. Pokud mu ho dát nechci, tak mu ho dávat nebudu. Je to můj život. Já ho mám pod kontrolou. To je první důležité uvědomění.
Dále potřebuju vědět, co je pro mě v životě důležité. Co chci realizovat.
Ve chvíli, kdy znám svoje priority, dokážu určit, co je pro mě důležité a co není. Snadněji rozliším, co chci a co ne. Na požadavek, který souzní s mými prioritami a cíli, řeknu ano. A je větší pravděpodobnost, že si uvědomím, když požadavek s mými cíli a prioritami souviset nebude. S tím ho také odmítnu.
Odmítnutí je dobré se naučit. Vaše první “ne”, když na něj ještě nejste zvyklí, může působit křečovitě, nesebejistě. “Nó, víš, radši ne, jestli by teda jako víš…”
Versus: “Jasně, chápu, že to chceš. Hele, teď se mi to úplně neslučuje s tím, co potřebuju udělat. Mám tam nějaké jiné priority. Když se to změní, můžu ti dát vědět.” Jde to přesně takhle jednoduše. Takovou odpověď mám dopředu připravenou, abych ji v té správné chvili použil.
Vztahy
Další překážka k říkání “ne” vychází z obavy, že si s daným člověkem naruším vztah. To je třeba respektovat, protože se to opravdu může stát.
Často mám na workshopu nebo školení obchodníky, kteří se chtějí naučit mluvit s lidmi asertivně, nejlépe s nimi ještě manipulovat, chtějí jim říkat ne, chtějí jim říkat svůj názor, a přitom si s nimi zachovat vztah. To nejde.
Když za vámi přijde soused a bude od vás chtít posekat trávník zatímco bude na dovolené… a vy ho za žádnou cenu sekat nechcete, řeknete: “Hele, já ti ho neposekám. Promiň, není to věc, kterou bych chtěl dělat.” Možná přejdete k řešení: “… dám ti kontakt na firmu, která to dělá / mám kamaráda, který to dělá … můžu vás propojit, jestli chceš.” Nebo “… když si na to sekání objednáš firmu, můžu ti na ně občas kouknout, jestli to dělají správně.” Tohle není kompromis – u toho byste museli udělat ústupek, který udělat nechcete. Je to lepší řešení.
Musíte počítat s tím, že se vztah může nějakým způsobem narušit.
A není to nutně vaše chyba. Vztah se často naruší z druhé strany: “Tyjo, on mě odmítá?! Co si to dovoluje?!”
Nám se to samé děje při odmítnutí zákazníkem. Říká “nekoupím si to od vás” a nám při tom v hlavě naskakuje “on mě odmítá, co si to dovoluje?!” … nicméně jako obchodník si to nepřipouštím k tělu, rozhodně se z toho nezblázním.
Proto pozor na říkání ne. Může se stát, že si vztah nějakým způsobem narušíte. Ale taky to málokdy bude tak horké, jak si to při odmítání vykreslujete ve svých představách.
Arogance
Posledním bodem je arogance. Nesklouzněte k chování, kdy ignorujete celý svět kolem sebe a kdy vám záleží jen na vás samých.
Zkuste se posunout od “všichni ostatní jsou tady a já se do toho nějak vpasovávám” k “já to mám pod kontrolou” a k ”my to realizujeme – spoluprací s ostatními vzniká synergie”.
Určitě znáte: Když půjdete dolů, budete potkávat lidi, kolem kterých jste prošli na cestě nahoru. Mějte s nimi dobrý vztah. Abyste je mohli pozdravit a podívat se jim do očí.
Bacha na aroganci a ignoraci okolí!
Mějte na paměti, že je to váš život. Vy ho máte pod kontrolou. Je jen na vás, co v něm budete realizovat.
Držím vám palce v umění říkat “ne”
Honza Laibl
