Přeskočit na obsah 
Hodně z nás oslavuje pátky. Když jdeme z práce, zastavíme se na dobrou kávu a něco na zub. Sedneme si na deku v parku. Setkáme se s přáteli. Jdeme na procházku se psem. Celý den se usmíváme a ten svět je najednou hezčí místo. Někdy to vypadá, jako kdyby všichni oslavovali, že je pátek!
Pak ale dostaneme pozitivní zprávy z práce. Vzpomene si na nás dávný kamarád. Podaří se uzavřít dlouho rozjednaný obchod, který nám dělal starosti. A dobré zprávy ještě podpoří sluníčko, které i přes nízké teploty hřeje. Najednou dostáváme chuť si zajít na tu dobrou kávu a něco na zub do kavárny, která nám brnkne do nosu. Jsme narovnaní v ramenou a jen tak potutelně se usmíváme.
Rozum se začne bouřit. „Co to dělám? Je úterý!“ A v tu chvíli možná přijde uvědomění, jak směšný je tento přístup a styl myšlení. Proč by pátek měl být lepší než jiné dny? Proč být zachmuřený zbylé dny v očekávání víkendu? Proč bychom nemohli mít super úterý?
Když ten den budete sedět na sluníčku na lavičce v parku s vonící kávou v ruce a užívat si den. Je to takové malé vítězství. Normální uvažování vypadá jinak. Čekáme, až bude lepší situace. Až bude vhodná doba. Až se naskytne ideální příležitost užít si trochu radosti. Až, až, … Co kdybychom přesunuli páteční nastavení mysli třeba i do pondělí, čtvrtka. Víc bychom si užívali sluníčka, výborného jídla, skvělých lidí okolo nás. Život by byl určitě mnohem veselejší.
Přeji vám více “pátků” i v ostatní dny
Petr Bernadič
