Přeskočit na obsah 
Máme za sebou další super Energeťák. Pár myšlenek jsme vám sepsali do článku, ale určitě doporučujeme mrknout na celý rozhovor nebo si nás poslechněte na Spotify či Apple Podcast. Jana je velmi energická a do všeho se vrhá po hlavě. Má za sebou mnoho zkušeností a tvrdě na sobě pracovala po celou dobu působení v Ryoru. Naťukli jsme mnoho témat. Od jejich začátků, přes vzdělávání, vedení týmu až k osobnímu životu. Celý rozhovor posuďte sami.
Janu Stránskou (roz. Štěpánkovou) můžete znát jako obchodní a marketingovou ředitelku české kosmetické firmy Ryor, kterou převzala po své mamince. Ta ji založila v roce 1991 a má u nás svou tradici. Jana se nebojí změn a případného natlučení pusy. Ví, že to k byznysu patří. Také je zastánce upřímnosti a často tím překvapuje na jednáních. To nám potvrdil i Petr, který zavzpomínal na první setkání s Janou. Říct: „Nemám zájem“ jí nedělá problém, pokud v tom opravdu nevidí smysl. Sama nemá ráda, když ji někdo tahá za nos a nedokáže říct Chci/Nechci, a tak se tomuto chování vyhýbá.
Jak to začalo?
Možná si někteří z vás myslí, že za mnou jednoho dne přišla mamka a řekla: „Na Janičko, tady máš k narozeninám naši firmu.“, ale takhle se to opravdu nestalo. Už když jsem chodila na brigády do firmy, tak jsem věděla, že mě to tam neskutečně baví. Proto jsem se rozhodla, že stejně jako moje mamka půjdu na vysokou školu chemicko technologickou. Ale po měsíci a půl se ukázalo, že to pro mě není to pravé, a tak jsme to ukončily s vidinou, že to za rok zkusím znovu. Nestalo se tak. Jelikož jsem se do toho opřela a přinesla do firmy nový vánek, tak jsme se s mamkou shodly, že bude lepší, když to povedu dál.
Někteří spolupracovníci mě zkoušeli a nechtěli mě brát jako sobě rovnou. Znali mě jako malou holčičku a testovali, jestli nejsem protekční dítě. Zjišťovali, jak se zachovám, když nastane nějaká situace, jak zvládnu vést seminář pro 200 lidí, jestli mám obchodní schopnosti a jestli mám pro tu práci cit. Pracovala jsem klidně 10, 12 hodin denně, protože jsem chtěla dokázat, že nejsem protekční dítě a opravdu makám. Teď už vím, že nebyl dobrý nápad koukat na ostatní a sledovat jejich názory.
Co ty a vzdělávání?
Dříve tolik online seminářů nebylo, ale offline seminářů jsem navštívila hodně. V dobu, kdy jsem začínala, jsem hodně rozmýšlela, jestli jít na seminář za 2 500 Kč. Když to porovnám s dnešními cenami, tak to byl pakatel. Vzdělávala jsem se dříve a vzdělávám se doteď. Jen více sahám po online seminářích. Důležitá je i zpětná vazba. Nebát se o ni říct, i když bude negativní. Po každém semináři, který navštívím, hodnotím, co mi to dalo, jestli to bylo dobré, jak to mohu využít u sebe nebo u nás ve firmě. Jak využít načerpané znalosti v praxi?
Díky rozrůstajícímu se onlinu je těžké najít kvalitní zdroj informací. Často sahám po seminářích a podcastech, které pravidelně poslouchám. Jak říká můj známý: „Je dobré olizovat mozky.“ Když někdo něco ví, je super z něho dostat co nejvíce. Možná získané informace neuplatníte teď, ale jednou se vám mohou hodit. Ještě lepší je, když vás nějaký byznys partner pustí přímo do procesu. Jsem velmi ráda, když se mohu podívat, jak fungují v jiných firmách, v expedici, ve skladu, jak u nich vedou péči o zákazníky apod. Byť to může být malý zárodek něčeho, mohu si to přenést na náš byznys.
Zítra mě čeká zrovna online školení, které se týká živých vysílání. Mám takovou teorii. Než abych nutila kolegu, aby něco začal dělat, tak si to s ním projdu. Oba jdeme na školení a pak to s čistým svědomím předávám. Díky školení tomu také rozumím a nenechám se opít rohlíkem. Sama jsem si prošla několika kurzy třeba na Google analytics a vím, že tomu nikdy nebudu rozumět jako profesionál, ale mám o tom hrubý přehled. Posledně jsem byla semináři, který nebyl úplně pro mě, ale i tak jsem si odnesla hodně. Obsahem mě to nenadchlo, ale forma byla skvělá. Tam jsem načerpala mnoho inspirace, co se jak dá dělat a jakou strukturu lze zvolit.
Člověk nikdy nesmí usnout na vavřínech, pokud chce být úspěšný. To často vidím u firem, kdy to jde samospádem a pak nastane doba úpadku a už není cesty zpět nebo to je hodně finančně náročné. Často lidé na vrcholu nic neřeší a začnou vše řešit, až když to jde dolu. Nejideálnější je investovat do sebe a do vývoje právě na vrcholu a neustále růst. Ale je jasné, že někdy přijde i pád. Je důležité myslet vždy dopředu.
Kde bereš energii?
Jedna část příběhu je, jak mamka založila firmu a druhá část příběhu je, jak mamka v roce 2018 měla těžké zranění páteře. Byla workoholik a to si přineslo svou daň, kdy se ji začala rozpadat páteř. Jednou se mě ptal pán, proč se neříká podnikatelům, že mohou vyhořet. Pravda je taková, že se to říká, ale zkušenosti jsou nepřenositelné a nikdo si to nechce připustit. Proto jsem se začala o sebe hodně starat. Snažím se kvalitně spát, cvičit a samozřejmě řeším i co jím. Protože pokud sama nebudu mít dostatek energie, nemohu ji předávat dál.
Co ti funguje při řízení lidí?
Upřímnost. Druhý tip bude trochu drsný, ale lidé si zaslouží druhou šanci, třetí už ne. Měli jsme pár lidí, které jsme se snažili naladit na stejnou vlnu. Byl to typ lidí, kteří všechno viděli černě a byli přesvědčeni, že všechno vždycky končí špatně. Takoví lidé nám nezapadali do týmu. Po několika letech jsem zjistila, že to u někoho prostě nejde. V tu chvíli do nich investujete spoustu času, energie, možná i svých peněz, kdy platíte kouče nebo psychologa, aby se dal člověk nějakým způsobem dohromady, a nakonec to stejně nikam nevede. Kolikrát to není vaše chyba, že se tak někdo chová, ale v tu chvíli musí takoví lidé pryč. Mohlo by to narušit celý tým a přenést na ně negativní náladu.
Snažím se mít tým lidí, kteří jsou podobná krevní skupina. Není to jednoduché, ale chci abychom si hodnotově sedli a všichni chápali filozofii firmy. Pro mě je důvěra opravdu důležitá. Lidem věřím a nikoho nekontroluji. Jakmile se ale naruší, přijde mi stížnost, tak se na to zaměřím a začnu zjišťovat, jak to bylo.
Poslední myšlenka na konec. Začněte dělat věci hned a nečekejte až dosáhnou dokonalosti.
Jana Stránská, Petr Bernadič a Honza Laibl
Host Energeťáku
