Přeskočit na obsah 
Ona sama o sobě není špatná. Jen je od ní velice blízko k nicnedělání, prokrastinaci a zámince pro nezvednutí zadku od televize. Řiďte se jí… a nikdy to nikam nedotáhnete.
Náš svět je momentálně absolutně nenáročný na přežití. Nemusíme se ani moc snažit. Nemusíme překonávat žádné velké překážky. Můžeme dělat jen to, co nás baví. Ano, “můžeme dělat jen to, co nás baví.”
V tomhle konceptu mi ale chybí zásadní část lidského úspěchu a nedejbože i lidského štěstí.
Dřina, pot, odříkání, zklamání, odmítnutí, selhání a slzy.
Ty nejúžasnější věci na světě, které nás formují. Které nám dávají nové pohledy na svět. Které v nás otevírají nové možnosti.
Ty nejúžasnější zkratky k životnímu naplnění.
Ano. Přesně tohle mi vadí na “dělejte, co vás baví.” Že až moc jednoduše sklouzneme k výmluvě proti vyhrnutí rukávů a pořádnému zabrání.
Přesto se téhle poučky nevzdávám. Jen si ji zdánlivě krkolomně ohnu. Opustíme myšlenku dělání jen toho, co nás baví. A naučíme se, aby nás bavilo všechno to, co skutečně potřebujeme dělat.
Ten postup není vůbec složitý.
Důležité je uvědomění:
Ano, na začátku mě to nebude bavit. Je jasné, že bych radši šel ven a lehl si na louku. To je holt vlastnost, kterou má každý začátek aktivity, kterou nemám zrovna v lásce. Je to krátkodobý, dočasný stav.
Vím, že mi to ze začátku nepůjde. Že budu narážet na překážky, že možná nebudu vědět, jak dál. Možná se dokonce budu cítit ztracený. Asi budu muset překonávat sám sebe. Hledat nové řešení. Ptát se. Je to krátkodobý, dočasný stav.
A pak přijde první úspěch. Nemusí být velký. Protože pak přijde druhý. Přijdu tomu všemu na kloub. Budu vědět, co očekávat a jak na co reagovat. Budu se zlepšovat. Dostaví se výsledky. Je to dlouhodobý stav, který mě v životě posune zase o krůček dál. Bude mě to bavit.
Proto, aby mě cokoliv začalo bavit, potřebuju překonat ten krátkodobý, dočasný “nebavící” stav ze začátku.
A ve většině případů na jeho překonání stačí prostě začít. Nic víc. Nic míň.
Přeju vám, abyste si i vy našli dostatek věcí, které vás nebaví. Tvrdě na nich pracovali. Nic neodflákli. A posunuli se v životě zase o krůček dál.
Honza Laibl
